Separační úzkost u psů

Odkud se u psů bere separační úzkost a jaké jsou její příznaky?

Popularita separační úzkosti

V poslední době si výrazně získal popularitu termín „separační úzkost“, který bohužel často vede ke zneužívání. Ne všechny problémy psů související s nepřítomností majitele lze klasifikovat jako tuto poruchu. Ve skutečnosti je separační úzkost velmi úzký a přesný pojem; ve skutečnosti se vyskytuje méně často, než je diagnostikována (kvůli záměně s jinými poruchami). Přesto se u psů vyskytuje často a je vhodné vědět, jak ji rozpoznat.

Co je separační úzkost?

Separační úzkost je porucha, která se rozvíjí v důsledku zkušeností psa. Může se objevit u zvířat, která postrádají stálý denní režim nebo jsou náhle zbavena naučených rituálů, často mění domov (např. byla několikrát adoptována a vrácena do útulků nebo se majitelé často stěhují), nebo v důsledku náhlého odloučení od majitele, například ponecháním v hotelu pro domácí mazlíčky během cestování. Vyskytuje se bez ohledu na věk, u štěňat, dospělých psů i seniorů. Kvůli předchozím zkušenostem žijí psi v neustálém strachu ze ztráty kontaktu se svými majiteli. Kromě traumatických zážitků přispívají k rozvoji separační úzkosti faktory, jako je genetická predispozice, nesprávná socializace a narušený vztah mezi majitelem a psem.

Příčiny separační úzkosti

Při diskusi o separační úzkosti je třeba poznamenat, že se může vyvinout nejen v důsledku negativních minulých zkušeností. Příliš silné pouto s majitelem, zejména v štěněcím věku, může problém v budoucnu zhoršit. Majitel by měl zajistit vyvážený vztah mezi člověkem a psem. Neustálý kontakt se zvířetem, neustálý pobyt ve stejné místnosti a nadměrný fyzický kontakt (mazlení, pohlazení, společné ležení na gauči) může vést k rozvoji závislé osobnosti a naučené bezmocnosti. Mohou také způsobit, že je pes extrémně citlivý na nepřítomnost majitele, a i krátké období odloučení může vést k separační úzkosti. Abyste tomu předešli, je vhodné naučit psa být klidný a o samotě.

Příznaky separační úzkosti u psů

Hlavní příznaky separační úzkosti jsou:

zůstat neustále s pečovatelem,
sledování pečovatele při jeho pohybu po domě,
potřeba neustálého fyzického kontaktu (např. nucené mazlení),
příznaky úzkosti již v době, kdy se majitel chystá ven,
vokalizace a destruktivní chování v nepřítomnosti majitele,
péče o sebe doma,
sebepoškozování.

Někteří psi projevují agresivní chování vůči svým majitelům, když se s nimi snaží opustit dům, nebo dokonce když opouštějí místnost, ve které se společně nacházejí. Ne všechny příznaky se vždy projeví současně a do značné míry to závisí na osobnosti psa.

Prevence a léčba

Léčba může být obtížná a zdlouhavá. Stejně jako u jakéhokoli onemocnění je rozhodně lepší předcházet vzniku poruchy, než se pak vypořádávat s jejími následky.

Mezi důležité prvky prevence patří:

správný vztah mezi majitelem a psem (rovnováha mezi časem stráveným společně a odděleně),
zavedení pevného denního rytmu (to se týká sledu událostí, např. probuzení - procházka - snídaně - odchod majitele z domu - návrat - procházka atd.)
naučit se klidně zůstat doma.

Terapie pro separační úzkost

Terapie je primárně založena na tom, aby se psovi poskytlo to, co jeho nedostatek způsobil rozvoj strachu. V léčbě je klíčové rozvíjet rituály. Důležité je také udržovat zdravý vztah mezi majitelem a psem. To zahrnuje mimo jiné ukončení trestů, ať už fyzických nebo verbálních, ale také posilování pouta společným výcvikem a hrami, chválení žádoucího chování a výuku samostatnosti. Ta zahrnuje nácvik povelu „místo“ a ukázání psovi, že je v pořádku odpočívat v nepřítomnosti majitele. Zpočátku nechte psa na velmi krátkou dobu samotného. Také se vyplatí psa postupně zbavit citlivosti na každý krok procesu odchodu. Pokud váš pes reaguje nervózně, když vstanete z gauče, opakujte to několikrát denně (tj. postavte se a poté se posaďte, aniž byste reagovali na chování psa). Jakmile to již nezpůsobuje stres, přejděte k dalšímu kroku, například udělejte několik kroků ke dveřím, poté se otočte a posaďte se. Postupně projděte každou fázi procesu odchodu (vstávání, odchod, obouvání bot, oblékání bundy, zvedání klíčů, dotýkání se kliky atd.). Věnujte každé fázi tolik času, kolik váš pes potřebuje k uvolnění stresu. Užitečné může být i zavedení boudy.

Separační úzkost je komplexní porucha, jejíž překonání vyžaduje značnou trpělivost a odhodlání. Problém nastává již ve fázi diagnózy, kdy si ji někdo bez potřebných znalostí a zkušeností může snadno zaměnit s jinou poruchou a nevhodně zavést léčbu. Proto se vždy vyplatí konzultovat s behavioristou specializujícím se na práci se psy. Ten může pomoci určit příčinu úzkosti, naplánovat další kroky terapie a pomoci s jejich zavedením. Bude také schopen posoudit, zda je nutná medikace nebo feromonová terapie. Tipy v tomto článku jsou obecné pokyny a nemusí přinést požadované výsledky, pokud váš pes trpí složitějšími problémy. Pokud máte jakékoli pochybnosti, vždy vyhledejte odbornou pomoc. Odborníci vám budou neocenitelní nejen při výběru vhodné terapie, ale i při jejím zavedení.

Štítky: